Inspirace přes hranice aneb cesta do Anglie
V květnu 2024 se deset roztočích kreativních pracovníků vydalo díky podpoře Národního plánu obnovy na inspiračně- edukativní cestu do země dešťů a černého čaje. V malebné Cambrii jsme pak absolvovali vícedenní workshop zaměřený na rozvoj komunitních oslav a rituálů uzpůsobený specifickým roztočím potřebám.
Jeli jsme se seznámit, inspirovat, poznat nové techniky, nasát zkušenosti relativně podobné organizace v jiné zemi, kontextu a době.
Ke komu jsme jeli?
Organizace Dead good guides se zabývá komunitními, sekulárními rituály a to jak jejich vedením a prováděním tak jejich uměleckým výzkumem.
V rámci svého působení organizace pořádá i právě edukativní workshopy, ve kterých se skupina umělců věnuje společné exploraci možností a podob rituálů.
Krom samotných rituálů nás na Dead good guiedes zajímaly i jejich předchozí profesní zkušenosti s organizací všelijakých akcí. Zakladatelé organizace jsou John Fox a Sue Gill, manželé, kteří se většinu svých profesních životů věnovali komunitním akcím, oslavám a kreativní umělecké práci s lidmi. Téměř čtyřicet let působili pod hlavičkou Welfare state international, organizace, která realizovala stovky lokálních i nadlokálnícha akcí, od divadel, koncertů, výstav po mohutné oslavy různých událostí a netradiční komunitní akce kreativního charakteru, jako třeba veslovací závod městským kanálem na vlastnoručně vyrobených plavidlech či pouliční vlajkové slavnosti. Organizace své působení skončila v roce 2006, kdy se Sue a John stáhli z příprav a vedení velkých akcí a nadále se věnují (sekulárním) rituálům, jejich společenskému významu, potřebě, jejich umělecké i praktické podobě, jejich kontextualitě, přesahu a vlivu na komunity. Krom workshopu o rituálech jsme tedy i jeden den vymezili na společné sdílení, předávání si zkušeností, inspirace a diskuze k jejich dlouholetému kulturnímu působení.
Proč jsme jeli?
Abychom se něčemu novému přiučili, s dalšími umělci ze zahraničí sblížili a seznámili, osahali si zase třeba jiné techniky práce. A taky, abychom se v soustředěném čase pověnovali způsobům, kterými můžeme roztočí kulturní a komunitní působení nadále rozvíjet.
Jaké to bylo?
Co jsme si dovezli?
Krom mnoha poznatků, postřehů, podnětů a nápadů jsme si z Anglie jako výstup z workshopu dovezli též podklady pro „Poděkování“, rituál, zaměřený na vyzdvihnutí a ocenění dobrovolnic a dobrovolníků, kteří svou prací nejenže pomáhají, ale esenciálně umožňují mnoho roztočích aktivit.
Na Zahradní slavnosti, každoroční akci na konci školního roku, je již mnoho let tradicí poděkovat. Děkujeme naším dárcům, kteří Roztoč podporují finančně a jsou tak důležitou součástí naší komunity. V rámci anglického soustředění jsme si ale pojmenovali, že dobrovolníci a dobrovolnice, respektive dobrovolnická činnost jako taková jsou též de facto vzácným a úžasným darem, který si zasluhuje vlastní ocenění. Vznikl proto koncept dobrovolnických vlaječek, které si dobrovolníci a dobrovolnice mohli v rámci zahradní slavnosti natisknout a přidat do společné roztočí girlandy.
Dárci i dobrovolníci, dárkyně i dobrovolnice každý dává, co chce a může a tím pomáhá roztáčet Roztoč, kulturu i celkově život v Roztokách i za jejich hranicemi. Společně jsme tedy celé poděkování zakončili lidskou spirálou, jednoduchou pohybovou aktivitou, při které se každý s každým na malý moment potkáme a trochu symbolicky utvoříme společný celek. A především jde o společnou milou chvíli v pohybu.
Záznam z Poděkování:
Výjezd se konal díky grantu Národního plánu obnovy ministerstva kultury za finanční podpory Evropské Unie.
Související:
